Po stopách vltavských plavců na voru

V tradičním „jarním“ termínu, který již několik let představuje první květnový týden, byl realizován další z nápadů jak se netradičně vrátit na vltavskou hladinu a zažít ji opět trochu jinak.

Jak to celé dopadlo vidíte na fotografiích níže, nicméně od prvotní myšlenky „pojedeme na voru Voroplavby Radka Šťovíčka s přídavným motorem, grilem a na pohodu“ došlo k ideovému rozšíření o veslovací krakorce s havlinkami, výrobě nástavby s nohavkami, koleničkami a sjadem, tudíž to bylo opět i o veslování, tentokráte s nepárovými vesly.

Radek Šťovíček spolu s Honzou Kučerou odvedli velký kus práce kdy díky nim, a Václavem Chalupou zapůjčenému lodnímu motoru Honda, začala plavba získávat reálný obraz.

Slavnostní odkopnutí od břehu bylo naplánováno na středu 5. května z vorařské osady Purkarec, která nám spolu s útulnými apartmány U Anděla, slouží již roky jako osvědčená základna našich vltavských výprav.

Posádka voru ve složení Radek Šťovíček, Pavel Malinský, Vítězslav Huja, Jan Kučera a Richard Vido využila poslední příležitosti krátce svézt na voru a řece Vltavě okolo Purkarce pamětníka plavení dřeva a ryzího plavce, pana Václava Husu, jež byl zahájení akce osobně přítomen. Osud tomu přál, že jsme měli příležitost se s panem Husou osobně seznámit a opakovaně poptávat, kdy nám odvyprávěl nespočet voroplaveckých příhod a zážitků. Vorařské srdce tohoto vltavského rodáka a člena slavného plaveckého rodu dotlouklo 26.7.2021 v nedožitých 91. letech. Od teď při každé následné akci již pana Husu pozdravíme jen do plaveckého nebe.

Dopoledne 5. května tudíž začala naše vorařské plavba, která byla souběžně doprovázena tu na veslici Liteboat, tu na mořském kajaku, i naším společným kamarádem Vladimírem Milotou. Počasí nebylo nikterak přívětivé, neboť jsme veslovali proti poměrně silnému větru a za sílícího deště. Podobný ráz počasí nás, bohužel, doprovázel po celou plavbu do Prahy.

První den jsme vor pomocí vesel i výpomoci vynálezem pana Sóičiró Hondy, splavili přes dva stupně vodní nádrže Hněvkovice I. a II., pokračovali pod Podolským mostem, přes krásný úsek od železničního mostu u Červené až k Zvíkovskému podhradí, kde doporučujeme využít zázemí a pohostinnost kempu Zvíkov Village Camp!

Čtvrteční ráno jsme krátce vzpomněli na včerejší večer spojený s opékáním buřtů a plaveckým vodním režimem. Ti, co si vzpomněli, spolu s těmi bez vzpomínek, usedli do voru a začali jej posunovat k další cílové stanici daného dne, kterou byl Kamýk nad Vltavou. Než jsme ovšem s vorem dobili Kamýk, bylo potřeba převeslovat (…i přemotorovat) vzdutí orlické přehrady, tuto převézt na vleku a následně doplout do Kamýka.

V Kamýku nad Vltavou se za námi zastavili jednak bratři ze spolku Vltavan Davle, se kterými jsme se společně vyfotili před vchodem do vyhlášeného plaveckého hostince U Krůtů, který byl plavci, včetně pana Husy, četně navštěvován, stejně jako dorazila posila v podobě veslaře Tomáše Pohla, jenž s námi pokračoval dále do Prahy. Máte-li zájem seznámit se plaveckým řemeslem, s tím spojenými historkami, včetně hostince U Krůtů, doporučujeme knihu Lidé od vody autorů Jiřího Fröhlicha a Radky Velkové.

Pátečního rána jsem se probudili do nečekaně přívětivého počasí, které se nicméně následně začalo až dramaticky horšit. První část dne plavení voru do přibližně poloviny slapské přehrady byla pohodová, nicméně poté začalo velmi silně foukat a přišel nárazový déšť s kroupami, tudíž finále dne od Měřína po hráz Slapské přehrady byla doslova očistcem.

Čím horší bylo počasí závěru dne, tím více jsme se těšili na penzion Janata v Nové Rabyni, jenž nám opakovaně poskytuje útočiště a je i pravidelným místem narozeninových oslav otce myšlenky Po stopách vltavských plavců, Radka Šťovíčka. Jste-li v okolí Nové Rabyně, doporučujeme všem krátký výlet na nově zrenovovanou vltavskou vyhlídku Homolka.

Sobotní, poslední den plavby, zbývalo jen doplout do Prahy, což obnášelo užít si, jako pokaždé, místo zatopených Svatojánských proudů mezi hrázemi přehrad Slapy a Štěchovice, splavit se nejvyšším zdymadlem v ČR ve Štěchovicích, zastavit se u bratrů a sester spolku Vltavan v Davli na taliány a přes vodní stupně Vrané nad Vltavou, Modřany a Smíchov „poskočit“ do místa cíle, kterým je proplutí pod osmým pilířem Karlova mostu, nad kterým je první a jediná bronzová socha svatého Jana Nepomuckého, patrona všech lidí od vody.

Následoval již jen krátký výlet do magické Čertovky a čtyřdenní plavbu jsme zakončili u kamarádů v přístavišti Pražské Benátky, jejichž plavby a služby vřele doporučujeme využít.

I přes složitost doby s protikoronavirovými opatřeními a nepřízeň počasí, byla plavba opět ukázkou kamarádství, jaké mezi sebou lidé od vody dokáží navázat a těšíme se na další nápady a dobrodružství.