Pádlování v červenských proudech

Orlická přehrada na podzim roku 2019 hlásí “vypuštěno”, tak proč se o listopadové neděli nevypravit na kajacích prozkoumat místa, kudy se po generace plavili plavci na vorových pramenech při přepravě všemožného nákladu?

Po krátké a rychlé domluvě naše mini výprava zajistila vše potřebné a těšila se na vyplutí z bývalé vorařské osady Hladná s cílem pod Zvíkovským hradem. Celkem nás o chladném listopadovém víkendu čekalo necelých 27 km plavby, při kterém jsme překonali dva vodní stupně, jež pokleslá hladina Vltavy zpřístupnila.

Na kajacích jsme si dokonale užívali plavbu po místech, kde plouli plavci na pramenech a díky malému stavu vody na Orlíku jsme viděli místa kudy se dříve plavily vory. Plavbu jsme zahájili poblíž přístaviště v Hladné (Ř.km 195,8), odkud pochází plavecká rodina pana Husy, zde Husovi svazovali vorové prameny a vyplouvali na plavby do Prahy, nebo až do Hamburku. Postupně jsme pluli okolo míst, spojených s historií voroplavby, ke kostelu sv. Bartoloměje, kde začínaly Červenské proudy – https://www.jcted.cz/pribehy-od-stare-vltavy-carokrasne-i-obavane-cervenske-proudy/. Tyto proudy končily pod Zvíkovským podhradím.

Během plavby jsme měli možnost prohlédnout si zblízka Novomlýnský jez, ř.km 194,9, který je poprvé zmiňován v roce 1718, v 20. letech minulého století byl jez zvýšen na 2,8 m a mlýn přestavěn na elektrárnu. Jeho šlajsna bývala obávanou retarderkou kanoistického závodu České Budějovice – Praha. Více –- http://novy-mlyn.sweb.cz/

Jez Rejzíkov, ř. km 191,2, jsme dokonce měli možnost proplout v lodích. Tento jez byl vybudován pro potřeby nové hydroelektrárny. V roce 1917 ji zřídil Antonín Čapek, nový majitel mlýna na Vltavě v Ryzíkově (původní název) na Vltavotýnsku. Hydroelektrárna významně navýšila produkci elektrické energie. Na podnět Ferdinanda Maška, starosty města Vodňan, bylo vybudováno elektrické vedení z Ryzíkova do Vodňan, které vykupovaly odtud stejnosměrný proud. Ten byl ve vodňanské elektrárně měněn na střídavý. Město Vodňany elektrárnu na Vltavě odkoupilo v červenci 1926. Bezesporu se jednalo o jednu z nejvýznamnějších investic města Vodňany v době první republiky.

Další zajímavostí odkrytou sníženou hladinou Vltavy byly zbytky Kamenného mostu, ř.km 182,7. Jednoobloukový kamenný most z 19. století zde zůstal spolu se silnicí vedoucí k původnímu Podolskému řetězovému mostu. Nejstaršímu řetězovemu mostu u nás, který nechal postavit Vojtěch Lanna v letech 1847-1848 podle projektu inženýra Gassnera a B. Schnircha. Most sloužil dlouhá léta, až do roku 1960. Tento most byl rozebrán a přemístěn k obci Stádlec na Lužnici, když se napouštěla Orlická přehrada. „Stádlecký most“ nahradil betonový Podolský most z čtyřicátých let. Na Lužnici je v provozu od slavnostního otevření 25. 5. 1975.

Výlet byl i přes značnou zimu a sychravé počasí super a všichni účastníci jej užili ve zdraví :-)!